Oslava čínského Nového roku u nás přinesla mimo jiné záplavu čínských dekorací včetně svítících koz na Staroměstském náměstí. Nicole Groesslová, manažerka z Prahy, v sobě má barmskou a čínskou krev a Nový rok přivítala u své asijské části rodiny. Nepotkala tam ani jednu svítící kozu!
„Narodila jsem se v Praze, maminka je Češka a táta je z Barmy,” vypráví Nicole. „Táta tady studoval Vysokou školu zemědělskou, během studií poznal maminku, zamiloval se a rozhodl se zůstat v Čechách. Díky vojenskému režimu, který dlouhou dobu v Barmě panoval, nemohl zpátky, a tak neviděl své rodiče celých 27 let. Poprvé jsem byla v Barmě jako malá sama s maminkou, představit se rodině táty, zatímco on na nás musel čekat v Thajsku. Táta je napůl Číňan a napůl Barmánec… I náboženství máme zamíchaná, takže já, jak říká s oblibou můj tatínek, jsem vlastně takový guláš. Táta je buddhista, ale neaktivní, maminka je Židovka. A podle židovského náboženství jsem také Židovka, protože židovská víra automaticky přechází z matky na dceru. Slavíme ale jak křesťanské Vánoce, tak buddhistický a čínský Nový rok.”
A proč ses rozhodla zrovna letos oslavit čínský nový rok v Barmě?
Táta se chystal za svou rodinou, kam v poslední době jezdil pouze s mámou. Ta ale letos odjet nemohla, a tak jsem mu zavolala, že když už mám děti velké, letěla bych s ním. A vyšlo to zrovna na začátek čínského nového roku.
Jak tedy vypadá skutečná oslava příchodu nového roku, zbavená kýče a senzací?
Večer před Novým rokem se zapaluje svíčka, aby přišli duchové domů
Čínský Nový rok slavíme i doma v Česku, je to krásný rituál. Každá rodina to má trošku jinak, stejně jako u nás oslavy Vánoc. Letos jsem jej tedy slavila s rodinou tátova mladšího bratra ve čtvrtém největším barmském městě, v Mawlamyienu. Den před oslavou čínského Nového roku jsme zapálili svíčku, kterou jsme dali před dům. Je to taková modlitba za to, aby přišli duchové a navštívili tvůj dům.
Pálení symbolických bankovek
Druhý den ráno se připraví velký stůl, na něj se naloží nejrůznější lahůdky, rodina zapálí vonné tyčinky a všichni se na chvíli zahledí sami do sebe. Na důkaz toho, že duchové přišli, se pak hází penízky. U nás používáme staré mince s portrétem krále Jiřího VI., které měla moje babička ještě v době, kdy Barma byla britskou kolonií. Hází se dvěma stejnými mincemi do té doby, než padnou obě strany stejné. Když k tomu dojde, je jasné, že duchové přišli a rodina je nechá v klidu najíst. Po chvíli se hází znovu, a když padnou opět dvě stejné strany mincí, znamená to, že duchové jsou spokojení. Poté se jim začnou pálit na cestu symbolické peníze, to jsou papírky s pozlaceným znakem, a ty se pálí proto, aby se duchové měli dobře na své cestě zpět. To je celé jako ranní modlitba.
Velká rodinná večeře
Pak jsme si dali společný oběd a následovaly návštěvy přátel. Večer se rodina sešla znovu a pokračoval rituál, který je vlastně vzpomínkou na zesnulé. Rituál je stejný jako ráno, hází se mincemi a pálí se peníze, aby se měli dobře v posmrtném životě naši předci. Tyto symbolické peníze ale mají tentokrát na sobě stříbrný znak. Následovala opět velká rodinná večeře, složená z čínských jídel. Při všech svátcích i zde hraje důležitou roli jídlo. Mnoho pokrmů, které se podávají, vyznačují určitou symboliku, např. masové kuličky, které byly výtečné, znamenají spojení lidí dohromady. Na závěr večeře dají rodiče dětem v červené malé obálce peníze pro štěstí (huong bao).
V době, kdy začínal nový čínský rok – rok Kozy, byly u nás na Staroměstském náměstí nainstalovány svítící kozy. Viděla jsi tam něco podobného?
Vůbec jsem žádné neviděla. Zahlédla jsem třeba tričko s kozou, ale to bylo tak všechno. Jediná čtvrť China Town byla vyzdobena lampiony. Psala mi ale máma, proč jezdíme tak daleko, když se slaví čínský nový rok v Praze! Důležitým symbolem v Asii je drak. Přináší sílu, štěstí a moudrost. Celý týden po ulicích chodily na oslavu nového roku průvody draků. Jejich pestrobarevné kostýmy a hrůzostrašné hlavy mají odehnat vše zlé. Společně s nimi šly kapely a všechno to mělo úžasnou atmosféru. Lidé je doprovázejí, tančí. První den čínského nového roku jsme se šli v noci podívat do China Town, kde probíhala velká soutěž draků, a draci přišli na pozvání i k nám domů.
Setkala ses s nějakým vysloveně duchovním zážitkem?
Domácí buddhistický obřad
Prožila jsem jeden velmi silný: táta pozval domů na obřad mnichy. Podle budhismu by každé dítě mělo strávit nějaký čas v klášteře, alespoň pár dní – tři čtyři dny, týden. Většinou ve věku okolo sedmi let. Dětem oholí vlasy – i holčičkám, musí ráno brzy vstávat, meditují, chodí do okolních domů pro jídlo… Táta byl v klášteře osm dní a dobře se na to pamatuje. A teď pozval mnichy z tohoto kláštera k sobě domů, pohostil je, dal jim jako dárek roucha, jídlo a peníze, aby se měli dobře. Strávili s námi večer, modlili se s námi, pojedli, popovídali si s rodinou, vzpomínali na zemřelé. Zajímavé je, že buddhisté neděkují. Není to tak, že jim přivezeš nějaký dárek a oni řeknou děkuji. Poděkováním je vlastně to, že dar přijmou. Takže i jídlo, které jsme jim po obřadu nabídli, jsme jim museli předat, aby si ho mohli vzít. Lehce jsme nadzvedli tedy ten prostřený stůl jako symboliku, že jim dar předáváme. A oni, jako poděkování, jej přijali a následně jedli.
Jak ses se svou rodinou domlouvala, umíš barmsky?
To bylo docela složité, barmsky neumím a oni většinou neumí anglicky. Byla jsem odkázaná na tátu a na roli pozorovatele a fotografa, ale když jsem viděla, jak on je šťastný a jak si to užívá, nevadilo mi to.
Čínský Nový rok
