Jak jsme vás již zvali, výstava fotografií z Barmy a Kambodži autora Pavla Mothejla probíhá v současné době v kostele Evangelické církve Metodistické v pražské Ječné ulici. Zajděte se podívat, čekají vás krásné a zajímavé obrázky!
Jak jste se dozvěděl o tomto projetku a začal jej podporovat?
V Asii se pohybuji velmi často již od od roku 2002. Zvláštní bylo, že když jsem poprvé vystoupil z letadla v Hanoi, cítil jsem, že jsem doma. Zajímavé je, že to tuto zkušenost má více lidí. Společnost, ve které pracuji, řešila po dobu cca 8 let otázky, týkající se rehabilitace území zasažené látkou Agent Orange v průběhu vietnamské války. Podstatou Agentu Orange jsou dioxiny, které mají destruktivní vlyv na lidský život, především na zdraví nově narozených děti. Za dobu, kterou jsem v Asii prožil, jsem viděl hodně utrpení, chudoby, ale též úžasnou vůli žít, jít dál a bojovat o lepší život.
V roce 2013 jsem se dozvěděl o Veronice Pospíšilové a o projektu Hvězdice – škola v Kambodži. Krátce na to jsme se setkali a já jsem musel před touto slečnou smeknout. Mladá studentka vietnamistiky se víceméně náhodou dostala do chudé vesnice v Kambodži. Na dotaz směřovaný ke starostovi:”Co bych mohla pro vás udělat příště?” odpověděl starosta: „Potřebovali bychom školu”. Veronika, která nikdy nic nepostavila, a ani v zahraničí nerealizovala žádný projekt, cítila naléhavost této žádosti a začala podnikat konkrétní kroky k tomu, aby mohla pomoci místním lidem a zajistit postavení školy.
Osobně být na stejném místě, tak si představím veškeré obtíže a náročnost něco takové realizovat a asi bych starostovi odpověděl jinak než ona. To, co ona udělala, je pro mne nesmírně hodnotné.
Popsat zkušenosti se sháněním peněz, přípravou projektu a vlastní realizací je asi úkol pro nějaký samostatný článek. Nicméně přes veškeré težkosti, Veronika v říjnu 2014 otevřela ve vesnici Bantayrersey školu.
Žijeme ve Světě, který se dal do pohybu. To, že jsme se narodili, tam kde teď žijeme, nikdo z nás neovlivnil a můžeme za to být jen vděčni. Proto jsou pro mne hodnotní lidé, kteří jsou otevření a citliví k potřebným kolem nás. A je jedno, jestli je to pomoc nemocným lidem, lidem na útěku a nebo dětem v Kambodži. Pol Pot a Rudí Khmerové rozpoutali v této zemi genocidu, při které byli zabiti učitelé, doktoři a další vzdělaní lidé. Proto je otázka vzdělání v Kambodži velmi aktuální a potřebná.
Na vašich fotkách vypadají kambodžské děti ve své nové škole v Bantayrersey opravdu šťastně! Jakou kapacitu má škola? Je stále plně využita? Nedávají rodiče dětí přednost pomoci doma a na poli před školní docházkou?
Řada lidí ve vesnici nemá žádné vzdělání, protože vyrůstali v době války. Žijí celý život ve vesnici a žíví se ryboloven na blízkém jezeře Tonle Sap a nebo prací na rýžových polích. Místní sarosta viděl potřebu vzdělání a proto sám učil děti přímo v rodinách. Část z nich docházela do školy vzdálené cca 5 km a v období dešťů se do školy zkrátka nedostala. Proto byla škola pro vesnici potřebná a bez podpory z venčí zároveň nedosažitelná. Převážná většina vesničnanů je velmi chudá. To chudá bych chtěl napsat výrazně a s velkými písmeny.
Každá návštěva školy mě nesmírně povzbudí, protože vidím jaký hlad po vzdělání mají místní děti. Myslel jsem si, že v lavici za školním stolkem budou sedět dvě děti, ale často jich tam sedí pět. A ti, kteří se do školy nedostanou, tak výuku sledují okny. Ví, co se pro ně tím změnilo a mají velkou touhu se učit.
V současné době jsou v provozu tři třídy a celkově školu navštěvuje cca 100 děti. Jedná se o dvě věkové úrovně. Děti v našem pohledu předškolní a pak úroveň zhruba první až třetí třída. Díky tomu, že vesnice získala licenci na školu, tak stát zajistil učitelky, které vyučují v khmerštině. V tomto roce se podařilo sehnat českou dobrovolnici, která vyučovala ve škole angličtinu. V této praxi chceme pokračovat a velmi se to osvědčilo.
Protože děti musí v rodinách pomáhat s prací, probíhá výuka střídavě a to buď dopoledne a nebo odpoledne. Pravděpodobně se výuka rozšíří na další skupinu dětí a bude probíhat celodenně a tím by se kapacita školy zdvojnásobila.
Veškeré kroky jsou realizovány v souladu s přáním obyvatel vesnice. Oni tuto školu chtěli a podporují jí. To vidím jako podstatnou věc, řada projektů vzniká ve formě “importovaného dobra” a někdy to není to pravé, co místní chtějí a potřebují. Zde je to jiné a škola má naprostou podporu místních lidí.
Nápad s výstavou vašich fotografií a benefičním koncertem amerického gospel sboru v rámci Noci kostelů je úžasný! Bude výstava putovní? Bylo by škoda, prostřednictvím vašich jedinečných fotografií nedat více vědět o projektu Hvězdice.cz.
Tento nápad vyšel od farářky místního sboru Evangelické církve Metodistické v Ječné ulici a já jsem ji za tuto možnost vděčen. Je to příležitost seznámit s tímto projektem řadu lidí, kteří navštíví tento kostel v rámci Noci kostelů.
Zároveň jsem dostal nabídku, že výtěžek z koncertu Woodlans United Methodist Church Chanel Choir, který proběhne 11.6. půjde na podporu školy. Jsem za to opravdu rád. Přemýšlíme, jak dále využít fotografie, které zde budou vystaveny a určitě budou putovat na další místa. Chtěli bychom najít dostatečný počet lidí, kteří by se stali dlouhodobými podporovateli této školy. Zároveň chceme tuto školu rozšiřovat o další zázemí a dále ji zkvalitňovat .Proto přivítáme jakoukoliv podporu tohoto projektu.
Jak dlouho se focení věnujete? Máte nějaké více oblíbené téma pro své záběry? Je místo nebo událost, kde byste chtěl někdy být a udělat pár fotek?
Považuji se za fotografického amatéra, který fotí již delší dobu a rád. Žádná z fotek nebyla focena s vědomím, že bude vystavena na výstavě. Tyto fotky jsem fotil jako dokumentační pro vlastní potřebu a pro potřebu projektu. Až po oslovení ze strany farářky Ivany Procházkové, jsem si je prošel a vybral fotky pro tuto výstavu. Jsem rád, že je z nich cítit atmosféra, která zde panuje.
Když fotím, tak rád fotím lidi, protože fotografie dokáže zachytit jejich výrazy a emoce. To co mi nejvíce “sedí” je street foto a to především proto, že zde jde o lidi. Vzorem v tomto žánru je pro mne Jan Šibík. Zanedlouho odjíždím fotit na SilkWay Rally, která se jede z Moskvy do Pekinu. Bude to dlouhá cesta plná výzev.
www.fotoriegl.cz/events/view/13
