Jako stálá součást našich šatníků se v poslední době nejen ve sportu objevuje polotričko. Víte, odkud jeho název pochází? Tohle tričko s límečkem se nejprve objevilo ve sportu zvaném koňské pólo, který u nás ještě nemá příliš velkou tradici. Přesto si i u nás v Česku můžeme zajít na skvělé zápasy a žije u nás pár nadšenců, kteří se pólu aktivně věnují.
Jedním z nich je advokát Achim Jähnke. Pochází z Heidelbergu, vystudoval práva v Pasově a na Univezitě Karlově. Mluví perfektní češtinou s velmi bohatým slovníkem (kůň je vyšťavený) a se skvělou výslovností včetně „ř“ (lektorka v Pasově jej to učila jako „r“ s přiskřípnutou pusou). Po skončení studií pak získal místo v advokátní kanceláři, která měla pobočku v Praze. Vyslali jej na tři roky do Prahy, pak nastoupil do české advokátní kanceláře. Mezitím se oženil, postavil dům a zakotvil tady. Odmalička jezdí na lyžích, hrál volejbal, v létě plachtí na windsurfu na německých jezerech i na Baltu, v Česku začal také hrát golf.
Jak jste se tedy dostal ke koním a k pólu?
V roce 2005 jsme byli v Argentině na dovolené a navštívili jsme zápas póla, které je tam národním sportem. Argentina má tak výjimečné postavení v oblasti tohoto sportu, že se ani nekoná mistrovství světa, protože by je nemohl vyhrát nikdo jiný. Je to asi jako postavení šesti nejlepších týmů v ledním hokeji; mistr se vždycky vybírá mezi Finskem, Švédskem, Kanadou, Ruskem, Českem a USA. V pólu se nikdo Argentině nevyrovná. Existuje podobný žebříček hráčů póla jako třeba v tenise a na prvních 20 místech jsou Argentinci, mezi něž se prodral jeden Uruguayec. Viděl jsem tedy jeden zápas v Buenos Aires. Byla to Argentina proti výběru světa. Ve výběru světa hráli Američan, Španěl, Jihoafričan a Angličan a vůbec neměli šanci. Argentinci je úplně rozdrtili! A já jsem stál u mantinelu, všechno jsem sledoval a bylo to tak dynamické a strhující, že jsem se okamžitě rozhodl naučit se to.
Já jsem si vždycky myslela, že se k pólu dostane člověk tak, že miluje koně, ale nestačí mu na nich jen tak jezdit…
To je jeden způsob, protože i když v ostatních jezdeckých disciplínách není člověk úplně sám, je vždy s tím koněm, jde pouze o jednoho jezdce, který jede sám za sebe. Na pólu je zajímavá týmová spolupráce.
To znamená, že až potom jste se začal učit jezdit na koni?
Jako student jsem prošel půlročním jezdeckým výcvikem, ale byla to jen jedna hodina týdně – a to není skoro nic. Vrátil jsem se tedy z Argentiny a začal hledat možnosti, jak se naučit v Praze pólo. Trvalo mi to pět let. V roce 2010 jsem našel Prague Polo Club, který byl spíše virtuálním klubem pár nadšenců, kteří neměli ani hřiště, ani koně. A bez koní a bez hřiště si pólo nezahrajete. Přece mi to ale hodně pomohlo, protože klub organizoval víkendové výlety na workshopy. Jeden byl třeba do bratislavského Danube Polo Clubu, protože Slováci mají trochu náskok – pólo se tam hraje už asi 15 let. Byli jsme i v Berlíně a v jižní Anglii. Posléze paní Martina Lewis založila Polo Club La Republica, první v České republice se skutečným hřištěm a koňmi, na farmě Levín a tam jsem začal trénovat a hrát. A jak mě to nadchlo v Argentině, pokračovalo to i tady natolik, že jsem si hned v září koupil prvního koně. Martina Lewis však rok poté ukončila činnost školy a pokračovala pouze v organizaci turnajů, protože se stěhovala do Anglie.
Mezitím vznikl klub v Chlumci nad Cidlinou, kam jsem jezdil, abych si zahrál. Bylo to však daleko, a proto jsem se rozhodl založit klub v Praze. A tak vznikl náš Aviator Polo Club. Spojil jsem se s jedním argentinským profesionálem, zakoupili jsme koně, pronajali si hřiště… Začínali jsme na sportovním letišti v Letňanech, hned za golfovým drivingem, kde mají obrovskou travnatou plochu. V Praze nenajdete jen tak volných 35 000 metrů čtverečných! A podle letiště vznikl i název našeho klubu Aviator Polo Club. Nebyla tam ale možnost stavět stáje, koně byli celou dobu venku v ohradě, ve dne v noci celou sezonu. Pak jsem našel možnost ustájení v Chuchli a podařilo se mi domluvit s dostihovým areálem vybudování hřiště uvnitř dostihové dráhy. Jsou tam ideální možnosti, disponují i technikou na úpravu hřiště.
Klub začal v roce 2011 v šesti hráčích, hráli jsme tedy se zahraničními hosty nebo jen tři proti třem, abychom si zahráli. Nyní hrajeme druhou sezonu v Chuchli a máme již 18 členů. V České republice nemá tento sport zatím tradici, ale máme mezi sebou i české hráče a doufáme, že budou přibývat. Poměr žen a mužů je v Evropě vyrovnaný, zápasy se hrají společně.
Na konci června váš klub uspořádal mezinárodní turnaj v Chuchli, který navštívila řadu oficiálních hostů. Záštitu poskytly argentinská ambasáda a hlavní město Praha. Jak se vám podařilo získat takovou podporu?
Argentinské velvyslanectví vyšlo vstříc velmi ochotně, protože Argentinci považují pólo za svůj národní sport. Pražský primátor byl také velmi vstřícný, podle svého prohlášení chce podpořit sport a pólo je jedním z těch, které mají budoucnost.
Podle čeho se vybírá kůň, aby se hodil na pólo?
Musí být hodně vyrovnaný, protože na hřišti dochází ke stresovým situacím, když osm hráčů na osmi koních bojuje o míč. Dá se to přirovnat k ragby nebo hokeji na koních, jedním z výborných obranných zákroků je totiž vytlačit soupeře bodyčekem z cesty. Nejdůležitější pravidlo je sledovat linii míčku; kdo je na ní první ve směru odpalu, má přednost. Jestliže cválám po linii míče, nikdo mi nesmí zkřížit cestu. Jediná povolená možnost obrany je vytlačit mne – to je právě ten bodyček – nebo hákovat, strčit do švihu hůl, anebo být první u míče a hrát bekhend. Kůň proto musí být dynamický, ohebný, rychlý sprinter a šikovný v otočkách, ale zároveň povahově klidný a vyrovnaný. A to je hodně těžké tuto kombinaci najít. Proto se zpravidla využívá zvláštní plemeno, argentinský pólo kůň, což je kříženec mezi plnokrevníkem – ten má rychlost – a argentinským pracovním koněm, jenž je odolný a vyrovnaný.
Kolik máte vlastních koní teď?
Devět. Šest je v Chuchli, kde má náš klub tréninkové zázemí. Pokud ale mají za sebou náročný turnaj a já chci, aby si odpočinuli, převezu je na svou pastvinu v Suchdole. Dva jsou na Slovensku v tréninku, protože pólo koně musí stejně jako lidé stále trénovat, vylepšovat techniku. Jednoho mám ustájeného poblíž svého domova.
Slyšela jsem, že golf a pólo mají společný švih, je to skutečně tolik podobné?
Švih je velice podobný, nehrajeme jenom paží, ale pohyb musí doprovázet celý trup. Důležitá je i plynulost při prošvihu. Stejně jako v golfu dívám se při odpalu na míč, mám hlavu v klidu. I v pólu je velmi důležitá psychika, to, co se odehrává v hlavě. Když si věříte, jde to krásně, rána je podařená. A v pólu je to násobené tím, že koně jsou velice citliví, to znamená, že když váháte, kůň to pozná a znejistí. A to může odpal zkomplikovat. Když si věříte, dobře vizualizujete ránu, pak i kůň jde do toho úplně jinak.
Jenže při golfu máte čas, abyste si vše promyslel. Jak si ale v té rychlosti na koni můžete vizualizovat ránu a soustředit se na odpal či správně založit? Na to přece není čas.
To je ta výhoda. V golfu jsem to nikdy nikam daleko nedotáhl, protože jsem o tom příliš přemýšlel. Co říkal trenér, jak zalomit zápěstí, co boky a podobně… Já jsem však jeden ze svých nejlepších golfových výsledků uhrál v dešti, kdy za námi šel flight bez deštníků a tlačili na nás. Prostě jsem přišel k míči, odpálil a šel dál! V pólu přicváláte k míči, musíte rovnou dobře nastavit, co nejlépe odpálit – a do toho se vás soupeř snaží vytlačit z cesty. A v tom je to kouzlo, adrenalin a dynamika. Je to hodně podobné golfu, ale navíc jde o jezdecký a týmový sport a souznění s koněm.
Jak je to s handicapem, který mají hráči póla?
Protože jde o týmový sport, pro určení handicapu se posuzuje přínos hráče pro tým. Určuje jej handicapová komise, jež sleduje hráče během turnajů. Ten, kdo střílí hodně gólů, ještě nemusí být největším přínosem. Stejně důležitý je i dobrý obránce. Hodnota je od –2 (nejslabší) do +10. Ten nejvyšší má pouze pár Argentinců a jeden Uruguayec. Nejlepší Angličan má +8, nejlepší Němec +6, já jako začátečník mám –1. Aby v turnajích mohly hrát proti sobě týmy s hráči různých úrovní, počítá se týmový handicap (součet HCP jednotlivých hráčů). S tím se pak pracuje při vyrovnávání počátečního stavu, například kvůli tomu vznikají poloviční góly.
Jaký je dress code pro hru?
Základem je tričko s límečkem a číslem hráče. Dále bílé rajtky, říká se, že bílé jsou proto, aby bylo vidět, kdo skutečně hraje pólo a kdo se jen tak obléká. Ten pólo hráč je ke konci špinavý od bláta a prachu. Hnědé holínky, hnědé chrániče kolen, povinná je helma a dobré je mít i ochranné brýle.
Pólo je asi také dražší než golf, ne?
Je, jako každá jezdecká disciplína, ale zde je to násobené počtem koní. Podle pravidel musíte každou čtvrtinu měnit koně, protože se vše odehrává v cvalu a koně jsou po čtvrtčase vyšťavení a musí si odpočinout. A navíc, jakmile jednou začnete, chytne vás to. Koupíte si prvního koně, ten na turnaj nestačí, koupíte tedy druhého. To znamená přívěs, silné auto… A jak pokračujete ve vývoji, zlepšujete se, hrajete pak na lepších turnajích na vyšší úrovni. Říká se, že 80 % výkonu záleží na koni. Můžu mít sebelepší techniku, ale pokud můj kůň nestačí soupeři, nejsem ve hře. A na vyšší úrovni tedy soupeři mívají alespoň tři koně pro hru, ideálně čtyři. Pak ale nestačí původní přívěs, ještě silnější auto… – a už to narůstá.
Mají zájemci možnost začít, aniž musí do tohoto sportu investovat hned na začátku hodně peněz?
Určitě. Není to tak, že každý, kdo si chce pólo zkusit, si jde druhý den koupit koně. Proto náš klub umožnuje výuku na našich koních, což je pro začátečníka ideální. Máme koně, kteří jsou pohodoví a zájemce se nemusí na nich bát vyzkoušet si hru, a to ani ten, který ještě nikdy na koni neseděl. Do cvičných zápasů i do turnajů si pak můžete koně pronajmout. Cena pro turnaj je od 120 eur na jeden čtvrtčas. Co se týče tréninku, hodina výuky s profesionálem včetně zapůjčení koně stojí 2500 Kč. A to je jen o trochu dražší než hodina golfu s exkluzivním trenérem – který ani nemá koně!
Pólo a jeho základy
- Hraje proti sobě osm hráčů, čtyři proti čtyřem.
- Hra je rozdělena na čtyři čtvrtčasy, každý po 7,5 minuty.
- Po každém čtvrtčase je nutné vystřídat koně.
- Plná velikost hřiště pro pólo je 230 x 150 metrů, tedy 35 000 metrů čtverečních.
- Hrají ženy i muži společně, v Evropě je počet žen a mužů vyrovnaný, v kolébce póla v Argentině jde převážně o mužský sport.
- Fauly se trestají penaltami, které se střílejí ze tří různých vzdáleností, nebo „volným kopem“ z místa faulu.
Konske-Polo
