Po přistání v Singapuru je turista, a Evropan zvláště, pohlcen pulzujícím asijským velkoměstem. V centru samotném se to hemží paneláky neskutečných výšek a rozměrů. O to víc je zaskočen a mile překvapen, ocitne-li se v hotelu Raffles, kde se čas zastavil, a který připomíná zašlou slávu britského kolonialismu.
Hotel Raffles dostal jméno podle legendárního zakladatele Singapuru Sira Stamforda Rafflese, jehož duch je v centru města všudypřítomný. Provoz hotelu byl zahájen v roce 1887 a již počátkem dvacátých let si po celém světě získal pověst renomovaného historického hotelu. Sto let po otevření byl hotel singapurskou vládou prohlášen za národní památku a dodnes zůstává symbolem východního luxusu. Je také jedním z mála hotelů na světě, který cestujícím nabízí svou pohostinnost již více než sto let.
Jak to vše začalo…
Arménští bratři Sarkiové – Martin, Tigran, Aviet a Arshak vládli této branži takřka padesát let. Hotel Raffles v Singapuru byl výsledkem zkušeností získaných při provozu hotelů předchozích. V obchodním centru na rohu Beach a Bras Basah Road nedaleko pobřeží Singapuru si vyhlédli vhodný objekt, který si nevyžádal příliš velkou rekonstrukci. Pojmenovali jej podle zakladatele města Raffles. Zpočátku hotel nabízel jen deset pokojů, postupně přistavovali a rekonstruovali další a další křídla. V roce 1894 již hotel nabízel třicet velmi dobře vybavených suit. Odměnou byla nová klientela, která začala hotel Raffles navštěvovat opakovaně: členové královských a aristokratických rodin, spisovatelé a nejrůznější významní hodnostáři. Spisovatel Joseph Conrad prý byl jedním z prvních hostů hotelu vůbec. Rudyar Kipling během své cesty kolem světa v hotelu povečeřel a do knihy hostů napsal: „Feed at Raffles“ (Nechte se nasytit v Raffles). Tento světoznámý literát a učenec prý zahájil legendární literární tradici hotelu, která pokračuje dodnes.
Když místní tisk „Strait Times“ prohlásil, že Singapur postrádá stylově zařízený, pohodlný a vysoce kvalitní hotel, začal Tigran uvažovat o rozsáhlé přestavbě. Hotel uzavřel a vyhlásil grandiózní rekonstrukci celého hotelu. Jeho plány posléze oslnily i Straits Times, které dospěly k názoru, že „luxusní a honosná budova s excelentním větráním a a vzdušnou jídelnou učiní z hotelu Raffles jeden z nejskvostnějších hotelů na východě.“ Rekonstrukce byla zahájena v roce 1897, v roce 1899 bylo otevřeno další křídlo. Původní centrální blok byl nahrazen velkolepou renesanční třípodlažní stavbou ve tvaru T, v jejíž střední části byla umístěna prostorná jídelna „The Tiffin Room“. Její největší chloubu představuje mramor z Carrary a prosklený strop, jímž do jídelny vstupuje přímo nebe. Hotel nabídl po rekonstrukci sto suit, které byly vybaveny stylovým nábytkem odpovídajícím tamějšímu klimatu a opatřeny elektrickým osvětlením, což byl na tehdejší poměry velký luxus. Nejen že měl hotel vlastní parní stroj, obrovský tank s kapacitou 10 000 galonů spolehlivě zásoboval celý hotel vodou.
Kritiky vyvolávající nadšení živily tisk takřka třicet let. Největší ohlas sklidila novoroční oslava v roce 1900. Byla vynášena do nebe jako nejlepší banket, který byl v Singapuru nabídnut, a tvrdilo se, že se na zde objevila polovina města a ta druhá si přišla zatančit později. Hotel se stal dějištěm společenských událostí všeho druhu a hostitelem cestujících z celého světa. Tisk jej označil jako nejpozoruhodnější instituci svého druhu na východ od Suezu.
V roce 1921 navštívil hotel Somerset Maugham a s velkým nadšením se sem vracel. Dopoledne psával v Palm Court a vyprávělo se, že klepy z večírků, které tam zaslechl, zakomponoval do svých nejznámnějších povídek. V jedné ze svých povídek dokonce vylíčil, jak se v roce 1902 do blízkosti hotelu zatoulal poslední tygr v Singapuru, kde se schovával pod zvýšenou podlahou kulečníkového sálu a byl zastřelen.
Dvacátá léta lze označit jako počátek turistiky v Singapuru a Malajsii. Hotel Raffles tento trend přivítal vlastním vydaným průvodcem. Hotel byl nadále prvotřídním hostitel slavných a bohatých, jmenujme Charly Chaplina, Maurice Chevaliera a Douglase Fairbankse.
Světovou krizi třicátých let bylo samozřejmě cítit i v koloniích. Ani hotel Raffles nebyl krize ušetřen. Po smrti posledního z bratrů Sarki se hotel Raffles dostal do vnucené správy. V roce 1933 byla založena nová akciová společnost „Raffles Hotel Ltd“. Současně byl navždy zavřen hlavní rival v Singapuru „Hotel de L’Europe“.
V roce 1941 zachvátila Singapur druhá světová válka. Singapur se vzdal Japoncům, nicméně v roce 1945 byl navrácen pod britskou nadvládu. Hotel se stal dočasným táborem pro zajatce.
Padesátá léta však zaznamenala nový rozkvět, hotel začala frekventovat opět skvělá klientela, mezi nejznámějšími hosty byla Elisabeth Taylor a Eva Gardner.
Ještě více luxusu
Poslední rekonstrukce, zahájená v roce 1989, byla honosnější a nákladnější než kdykoli předtím. Byl proveden kompletní redevelopment celého hotelového komplexu. 16. září 1991 byl hotel opět otevřen. Výsledkem je reprezentativní hotelový ansámbl v koloniálním stylu s bílými kolonádami, mramorovými schodišti a chodbami doplněné tmavým dřevem; to vše vytváří fenomenální atmosféru koloniálních dob Singapuru, který je dnes hypermoderní metropolí východu.
Více než čtyři sta kusů nábytku bylo restaurováno a znovu použito k vybavení hotelových interiérů. Všechny kusy nábytku byly opatřeny identifikačními mosaznými erby poukazujícími na skutečnost, že jsou svědky bohaté historie hotelu Raffles. Interiéry jsou vybaveny stříbrem a historickým porcelánem, který pochází z doby zakladatelů hotelu, bratří Sarkiových.
Átria v areálu hotelu zdobí čerstvé tropické rostliny a fontány. Nachází se tu více než padesát tisíc stromů, keřů, palem a květin (82 druhů rostlin). Pod arkádami se nacházejí luxusní obchody a osmnáct stylových restaurací a barů. Hotel má vlastní divadlo „The Jubilee Hall“ ve viktoriánském stylu a obrovské relaxační centrum Amrita Spa s velkým bazénem. Minulost hotelu a Singapuru lze vysledovat ve vlastním muzeu Raffles Hotel Museum.
Hotel Raffles je více než pouhý hotel, je to instituce, která proslavila Singapur po celém světě. Je současně vrcholným symbolem koloniální minulosti, národním památníkem, a pro ostatní svět navíc symbolem výborných služeb a pohostinnosti. Za své skvělé služby a proslulou kuchyni sbírá jednu cenu za druhou. A cena za noc? Ten nejlevnější pokoj přijde na 400 amerických dolarů.
Raffles
